Motovet

MotoVET – jedinečná akce v kamarádském duchu a pohodové atmosféře

Je to akce, která v české veterinární kotlině nemá obdobu a vznikla z prosté touhy každého motocyklisty se družit, sdělovat si své zážitky z cest, výletů a vyměňovat si zkušenosti o motorkách. A protože jsme pár velkých srazů již absolvovali, nabízela se otázka, zda neuspořádat taky nějaký, ale pouze pro kolegy – vždyť nás není málo!

Slovo dalo slovo a dali jsme se společně do práce. Filozofií našeho setkání je malý sraz, bez komerčního podtextu. Prostě se jen sejít, společně se projet stanovenou trasou a poté si večer popovídat o všem možném. MotoVET je seriózní akcí, kde je každý motorkář-veterinář vítán a zároveň je akcí, která se nese v klidném duchu, bez různých nešvarů známých nejen z televize..

Pokud byste se k nám chtěli přidat, neváhejte se registrovat na motovet@centrum.cz, náš termín je vždy druhý víkend v červnu na penzionu Trojkámen v Jeseníkách.

Těšit se na Vás budou Vít a Dušan Hrachovcovi

Pozvánka na V. ročník
MotoVET 2018

Zveme všechny milovníky a příznivce jedné stopy, kteří rádi krotí i koně motorové, na setkání veterinárních lékařů stejné životní filozofie.
Pokud přijmete naše pozvání na víkend 8. – 10. června 2018, projedete si s námi malebné Jeseníky.

Srdečně zvou pořadatelé MVDr. Dušan a Vít Hrachovcovi


IV. ročník MotoVET
9. – 11. června 2017


III. ročník MotoVET
10. – 12. června 2016

 


II. ročník MotoVET
9. – 11. června 2015

 

Konečně je sobota půl páté ráno, otevírám oči a mám pocit, že jsem snad ani nespal. Celou noc mi v hlavě běžely myšlenky. Myšlenky, které jen tak někdo nepochopí … nájezd do levé zatáčky, krátká brzda spolu se dvěma kvalty dolů, hlavně něžně s plynem, ať si zadek nepošlu do smyku a složit … OK, uklidním se a ještě na chvíli zavřu oči, ať ostatní nemají pocit, že jsem fakt divný, když v pět ráno nedočkavě tlačím mašinu z baráku.

Druhý pokus o vstávání dopadá mnohem lépe. Jdu na snídani a vidím, že nejsem sám, kdo už je dávno připravený. I kolega Košelka s taťkou jsou již nedočkavě oblečeni v „továrním“ a je jasné, že o zábavu bude postaráno. Po snídani proběhne krátká porada, dalo by se moderně říct briefing, u plastické mapy Jeseníků, na kterou většina jen nevěřícně zírá, protože naposledy něco takového viděli na základní škole 🙂 Příprava musí být, jinak by to přece nešlo a tak dávám pozor alespoň do doby než přijde řeč na Červenohorské Sedlo. Sedlo …   už zase vidím tu levou …

Konečně je čas odjezdu. Sedáme na motorky, rovnáme se vedle penzionu Trojkámen do „výkonnostních“ skupin a začíná se startovat. Čtyřválce jemně bzučí, bavorák Romana Jokla tiše ševelí a mašina kolegy Košelky nám dává vědět, že ač čtyřvál, tak i jeho laďák umí udělat parádu! Nastal můj čas … otáčím klíčkem, ručičky na budíkách provedou testovací gymnastiku napříč svým spektrem, chytám spojku a brnkám o startér … italský dvouválec se dvakrát těžce nadechne a … je to tady! Spustí temné dunění ze dvou laufů, kterým vyděsím pár nováčků, roztočená suchá spojka zní jako kdyby se celý motor právě rozsypal a chodci okolo už se zase diví, co to je za blázny! Štamgasta jen stihne utrousit něco o tancích v 68. a celá skupinka se na Dušanův signál rozjíždí. Ze začátku volíme klidné tempo, přece jen musíme motory a gumy zahřát na provozní teplotu a tak v klidu projíždíme přes Ramzovou směrem dál na sever. Netrvá to dlouho a začíná se intuitivně zrychlovat. Poznám to jen podle toho, že nám začínají kolegové čopráci, Lojza Coufalík a Tomáš Černík, rychle mizet ve zpětných zrcátkách. Ale co, kluci jsou v pohodě, trasu znají z ranní porady a aspoň nám pak povypráví, co lze cestou po okolí pěkného zahlédnout, protože toho čelní skupina, v tu chvíli už někde za Javorníkem, opravdu není schopná 🙂

Občerstvovací zastávka přichází po 60 km ve Vidnavě. Sjednocujeme skupinu a vyprávíme si právě nabyté zážitky, které jen sem tam někdo proloží, jak jinak než nevkusným vtipem 🙂 Co ale musím říct, oprávněně smekáme naše přilby před kolegyní Ivou Benešovou, protože s naším tempem jako první motoveterinářka neměla sebemenší problém!

Vzhledem k tomu, že jsme se již oťukali a každý ví, kam ho řadí jeho síly a zdravý rozum – první skupina ve složení dukatisti Hrachovcovi, Tomáš Vlach, Jiří Košelka a Petr Bogumský, nasazuje tempo a letí podél Polských hranic směrem na Zlaté Hory. Povrch parádní, zatáčky libové a minimální provoz je důvod, proč jsou Jeseníky jednoduše bezkonkurenční! Odpoledne se dostáváme až k úpatí Červenohorského Sedla a nadledvinky mi začínají do krve pumpovat zakázané substance. Po krátké poradě, ze které vyplynulo, že každý jede jak se cítí a sraz je nahoře … skáčeme na mašiny a mizíme v dáli tak rychle, že tentokrát jsem si ani nevšiml, že by čopráci stihli na motorky vůbec nasednout.

Na tohle jsem „čekal“ celou noc a celý den. Čelní skupina přepnula do závodního režimu a v jednom vláčku jedeme pilu skoro jako v MotoGP, teda aspoň se tak cítíme 🙂 K naší radosti je Sedlo od Šumperku zavřené a tak lze do protisměru očekávat pouze minimální provoz, spíš možná jen cyklisty … to už ale přichází první větší levá … ta „levá“.. úžasný poloměr, rozhled jako na dlani a čistá stopa. Brzdím roztočený dvouvál, dávám dva kvalty dolů a z výfuků se line hrozivé dunění. Postřehnu jen barmana v hospodě na růžku, který v tu chvíli zapomněl kam vlastně jde a jen nevěřícně zírá a už lámu svůj stroj do zatáčky. Holka italská nelibě prská do laufů, ale přece jen jsme na cestě … i tak se hrneme vpřed jak Doohan za svých mladých let a jen zvuk drhnoucího kolenního slideru dává všem vědět, že tohle není obyčejná vyjížďka. Na vrcholu se postupně setkáváme a s úsměvem všichni prohlašují, že si to musíme dát ještě jednou! A ještě trochu ty stupačky zbrousíme!

Po návratu na penzion Trojkámen jsou všichni příjemně zničení, přece jen horko bylo značné a trasa intenzivní. To nás ale už vůbec netrápí. Skvělá parta, výborné jídlo i pití a zábava do nočních hodin znamená, že když pak v noci padnu do postele a říkám si, že i když v dnešní době se nezdá být vše ideální, tak má smysl si dát trochu té práce a zorganizovat akci, která je v rámci našeho stavu opravdu netradiční – jízda doktorů na benzínových koních! 🙂

Chtěl bych na závěr poděkovat všem zúčastněným příznivcům rychlosti a jedné stopy, že nedbali vzdálenosti a dorazili a že celá akce proběhla v kamarádském duchu a v pohodové atmosféře MotoVETu.

Díky, bez vás by to nebylo možné 🙂

A všechny ostatní čtenáře, kteří se dočetli až na tyto řádky a motorky je taky nějakým způsobem oslovují, bych rád srdečně pozval na MotoVET 2016 – přijeďte, počasí na termín 10.-12.6. je objednáno a o zábavu nouze rozhodně nebude!

Víťa Hrachovec


I. ročník MotoVET
30. května – 1. června 2014

Když jsme poprvé se synem vznesli téma první veterinární motosraz, rozhodně jsme nemysleli žádnou gigaakci. Žádné rockové skupiny, ohňostroje, žádná soutěž Miss mokré tričko a jiné, ale ač jsme si to neřekli, oba jsme cítili, že by to mělo být setkání lidí, které život a profese přivedla ke zvířatům a kteří i část svého srdce vyčlenili lásce ke strojům. A musím říct, že všech sedmdesát účastníků (každý zúčastněný totiž vydal za deset) mělo o tomto setkání stejné představy jako my. Chtěli jsme jenom pozvat a setkat se s kolegy, motorkářskými pacient, popovídat si o životě veterináře-motorkáře, ale hlavně se seznámit a společně se projet krásné cesty Jeseníků!

Předpovědi na víkend 30. 5. – 1. 6 nebyly nijak příznivé, ale nakonec od pátku odpoledne deště ustaly a byl to víkend jako dělaný … pro motorkáře! Okluzní fronta na průměrné hodnotě, jenom mírně vyšší rosný bod, ani horko, ani zima, suché cesty a minimální provoz na nich!

Sjelo se nás pár, ale srdcaři. Tedy až na jednoho! Kolega si na sraz zapůjčil motocykl, oblečení a první kilometry na Hondě přijel ze svého domova do Nových Losin! Neuvěřitelné! Nedbal rad ani výstrah, ba ani lomení manželčiných rukou ho neodradilo! Přijel a musím říct, že se nás na vyjížďkách statečně držel a byl pro nás velkým překvapením. A večer, to plnil funkci skvělého baviče! Prostě Tomáš je fajn chlap a dnes už i motorkář, který se při odjezdu za svou chotí ihned přihlásil na Motovet 2015! Ovšem ne všechny manželky před svými polovičkami lomily rukama. Byly i takové, které se společně s manželem zúčastnily srazu a podle povídání s ním na jeho biku většinou jezdí a společně brázdí cesty jak tuzemské, tak i zahraniční.

Program srazu byl prostý. V pátek nájezd, v sobotu průjezd a v neděli rozjezd. Ovšem kolik se za touto holou větou skrývá mudrování o strojích, cestách, které byly jak kochačkami, tak i tu a tam adrenalinovými situacemi, to si totiž ani všechno nepamatuju, jisté však je, že jsme společně strávili krásné chvíle na svých strojích, v krásném prostředí Jeseníků. Dva večery pak v penzionu Trojkámen, při konzumaci různých dobrot, při vínečku, pivečku a slivovičce došlo i na věci odborné, ale jenom ty veselé! Rozjížděli jsme se v neděli do svých domovů spokojeni a vzájemně jsme si přislíbili i účast na dalších ročnících. Ti, které z účasti na srazu něco odradilo nebo jim ho znemožnilo, tímto zveme se synem na další ročníky!

MVDr. Dušan a Vít Hrachovcovi